Když vám soud nařídí, abyste se setkali s mediátorem, neznamená to, že vás poslal do mediace. To je jako rozdíl mezi tím, když vám někdo ukáže jídelní lístek a když už máte talíř před sebou. Nařízené setkání je ochutnávka, mediace je hlavní chod. A stejně jako v restauraci si ten hlavní chod nemusíte objednat.
První setkání: Informační servis, ne terapie
Nařízené setkání s mediátorem je v podstatě prezentace. Mediátor vám vysvětlí, jak mediace funguje, co je jeho role a jaká jsou pravidla hry. Je to trochu jako když přijdete do fitka a trenér vám nejdřív ukáže všechny stroje. Necvičíte, jen se díváte a ptáte.
Na tomhle setkání se dozvíte:
- jak probíhá mediace krok za krokem
- co mediátor může a nemůže dělat
- jaké jsou vaše práva a povinnosti
- kolik to bude stát (spoiler: méně než soud)
- jak dlouho to obvykle trvá
A hlavně – nikdo po vás nechce, abyste se na místě dohodli. To ani není cíl.
Mediace: Tady už se pracuje
Mediace je něco úplně jiného. To už není prezentace, to je workshop. Sedíte u stolu, mluvíte o problému, hledáte řešení. Mediátor vás provází procesem, ale rozhodnutí děláte vy.
V mediaci:
- aktivně řešíte svůj spor
- mluvíte o tom, co pro vás spor znamenal (fakticky i emočně)
- vymýšlíte kreativní řešení
- pracujete na dohodě
Je to jako rozdíl mezi tím, když vám někdo řekne, jak se staví dům, a když už máte v ruce kladivo.
Proč soud nařizuje jen to první?
Soud ví, že nemůže nikoho nutit, aby se s někým dohodl. To by bylo jako nutit lidi k přátelství – nefunguje to. Ale může říct: „Hele, aspoň se podívejte, co je to mediace. Pak se rozhodněte.“
Je to vlastně geniální trik. Spousta lidí totiž vůbec netuší, že existuje jiná cesta než soud. Myslí si, že mediace je něco jako skupinová terapie nebo že mediátor je takový soudce v civilu. První setkání tyto mýty boří.
Co když vás to na prvním setkání zaujme?
Řekněme, že přijdete na první setkání s tím, že „to chcete mít rychle za sebou“. Mediátor vám vysvětlí, jak to funguje, a vy si najednou říkáte: „Moment, to zní vlastně rozumně.“ Co teď?
Teď máte možnost volby. Můžete říct:
- „OK, zkusíme mediaci“ – a domluvíte se na dalším termínu
- „Díky, ale ne díky“ – a vrátíte se k soudu
- „Musíme si to rozmyslet“ – a necháte si otevřená zadní vrátka
Nikdo vás do ničeho netlačí. Je to vaše rozhodnutí.
Časté omyly o prvním setkání
Lidé si často myslí, že:
- Na prvním setkání už musí začít řešit spor (nemusí)
- Mediátor jim bude radit, kdo má pravdu (nebude)
- Když řeknou ne, soud je za to potrestá (netrestá)
- Musí tam jít s právníkem (nemusí, ale můžou)
První setkání je bezpečný prostor. Nikdo vás tam nebude soudit, hodnotit nebo nutit k něčemu, co nechcete.
Proč má smysl to aspoň zkusit?
I když máte pocit, že mediace není pro vás, první setkání vám nic nevezme. Naopak – můžete získat:
- Jiný pohled na váš spor
- Informace o alternativách k soudu
- Představu o tom, kolik času a peněz byste mohli ušetřit
- Možnost říct druhé straně něco, co byste u soudu neřekli
A hlavně – můžete zjistit, že ta druhá strana možná není tak hrozná, jak jste si mysleli. Někdy stačí, že spolu lidé sedí v jedné místnosti a mluví. Ne přes právníky, ne přes dopisy. Jen tak, normálně.
Shrnutí pro netrpělivé
Nařízené setkání = informace o mediaci, žádný závazek Mediace = aktivní řešení sporu, dobrovolná účast.
Soud může nařídit to první, protože chce, abyste věděli, že máte na výběr. To druhé je jen na vás. A to je dobře. Protože dohoda, ke které vás někdo donutí, obvykle dlouho nevydrží.
Chcete vědět víc o tom, jak mediace funguje v praxi? Třeba vás překvapí, co všechno se dá vyřešit bez soudní síně. Podívejte se na knihu Praktická mediace. Možná v ní najdete odpovědi na otázky, které vás ani nenapadly.