Otázka, zda a jak zapojit děti do mediačního procesu, patří k těm nejsložitějším v oblasti rodinné mediace. Na jedné straně stojí právo dítěte vyjádřit svůj názor, zakotvené v Úmluvě o právech dítěte. Na druhé straně visí ve vzduchu oprávněné obavy z přetížení dítěte konfliktem, do kterého by vůbec nemělo být zataženo. Pracovníci OSPOD, ale i mediátoři a rodiče tak balancují mezi respektem k hlasu dítěte a potřebou ho chránit.
Kdy zapojení dítěti ubližuje
Přímá účast v mediaci může dítě zatížit víc, než si dospělí vůbec uvědomují. Obzvlášť děti ve věku od 6 do 12 let jsou velmi citlivé na loajalitu k oběma rodičům a jen těžko snášejí situaci, kdy mají pocit, že si musí „vybrat stranu“. To může vést k vnitřnímu napětí, úzkosti nebo pocitům viny. Některé děti pociťují obavy, že jejich názor rozhodne o tom, kde budou žít, s kým budou trávit víkendy nebo jestli se jeden z rodičů „odstěhuje navždy“. I když jim to nikdo explicitně neřekne, zátěž rozhodnutí cítí.
Děti mohou být také vystaveny nepřiměřeným informacím nebo náznakům konfliktu, kterému nerozumějí. A pokud se konflikt při mediaci vyhrotí – což se někdy stane i při vší snaze o bezpečné prostředí – důsledky si dítě může nést dlouhodobě. V neposlední řadě existuje i riziko manipulace. Někteří rodiče (vědomě nebo nevědomě) připravují dítě na to, co má říct, aby posílili svou pozici. Jiní zase doufají, že se dítě „rozhodne za ně“, čímž přesunou odpovědnost na někoho, kdo ji nést nemá.
Kdy může mít zapojení smysl
Na druhé straně ale platí, že vhodné zapojení dítěte do procesu může mít i velké přínosy. Děti nejsou pasivní objekty, o kterých dospělí rozhodují. Potřebují vědět, co se děje, proč se to děje, a mít možnost něco říct. Když dostanou prostor vyjádřit své obavy, přání nebo otázky, snižuje se jejich nejistota a posiluje pocit bezpečí. Děti, které mají zkušenost s tím, že je někdo vnímá, poslouchá a bere vážně, bývají stabilnější a lépe zvládají i těžké změny v rodině.
Dětský názor také může rodičům přinést nový pohled na věc. V praxi často pomáhá, když dítě upozorní na detaily každodenního fungování, které rodiče přehlížejí – třeba že v nové škole nebude mít kamarády, že chce mít možnost jít na kroužek nebo že se bojí, že přijde o kontakt s jedním z prarodičů. Když jsou dohody založeny na tom, co dítě opravdu potřebuje a co je pro něj realistické, mají větší šanci fungovat dlouhodobě.
Ne každé dítě je připravené mluvit
Při rozhodování o zapojení dítěte je třeba především zohlednit jeho věk, vývojovou úroveň a celkovou psychickou odolnost. Malé děti do 6 let by do mediace přímo vstupovat neměly. Jejich pohled lze zjistit jinými cestami – rozhovory s odborníky, kresbou, hrou. Děti mezi 7 a 12 lety lze do mediace zapojit, ale s velkou opatrností. Klíčové je vytvořit bezpečné prostředí a využívat techniky, které odpovídají jejich věku. U starších dětí (13 a více let) se už dá pracovat s přímou participací, ale i zde musí být na prvním místě ochrana.
Vždy záleží i na kontextu. Pokud je konflikt mezi rodiči velmi vyhrocený, dítě by mělo být chráněno před jeho přímými projevy. A pokud existuje podezření na manipulaci, zastrašování nebo jiný nátlak, je třeba být dvojnásob opatrný. Důležitou roli hraje také vztah dítěte k oběma rodičům a celková dynamika rodinného systému.
Ne všechny cesty vedou přes stůl
Zapojení dítěte do mediace neznamená automaticky, že s ním bude někdo sedět u jednoho stolu mezi dvěma rozhádanými dospělými. Existuje více modelů, jak do procesu dítě bezpečně zapojit.
Nejčastější je tzv. nepřímé zapojení – dítě se s mediátorem vůbec nepotká, ale jeho názor zprostředkuje například pracovník OSPOD nebo psycholog, který s dítětem mluvil. Tento způsob je vhodný především u mladších dětí nebo v situacích, kdy je přímý kontakt rizikový.
Jinou možností je přímé zapojení s doprovodem. Dítě se zúčastní části mediace, ale pouze za přítomnosti podpůrné osoby (například pracovnice OSPOD), která mu pomáhá situaci zvládnout. Takové setkání by mělo být krátké, strukturované a zaměřené na sdělení toho podstatného – ne na detailní vyjednávání.
V některých případech se přímého jednání účastní i starší dítě, které o to samo projeví zájem. Takový přístup je ale vhodný jen tehdy, pokud je konflikt mezi rodiči nízký, rodiče spolu umí mluvit a dokáží respektovat potřeby dítěte.
Jakou roli hraje OSPOD
Pro pracovníky OSPOD představuje otázka zapojení dítěte do mediace citlivou profesní výzvu. Mají totiž několik rolí najednou. V první řadě posuzují, jestli je zapojení dítěte vůbec vhodné – zohledňují vývojové potřeby dítěte, psychickou odolnost i dynamiku rodinného konfliktu. Pokud dítě do procesu vstupuje, často jsou to právě oni, kdo ho připravuje, vysvětluje mu, co se bude dít, a pomáhá mu zpracovat zážitky z mediace.
Zároveň mohou fungovat jako zprostředkovatelé – tedy přinášejí do mediace informace o potřebách dítěte, které získali vlastní cestou. A konečně mají i roli ochrannou – sledují, zda nedochází k manipulaci, zastrašování nebo přenášení odpovědnosti na dítě.
Aby to všechno mohli dělat dobře, potřebují spolupracovat s dalšími odborníky – psychology, terapeuty, školními poradci. OSPOD by nikdy neměl být v tomto procesu osamocený.
Dítě není svědek ani soudce
Přítomnost dítěte v mediaci není nárok rodičů ani formální nutnost. Je to citlivý nástroj, který může – pokud je použit správně – významně přispět k tomu, aby byl slyšen hlas toho, o kom se rozhoduje. Ale stejně tak může ublížit, pokud je použit necitlivě, bez rozmyslu nebo z manipulativních pohnutek.
Zapojovat děti do mediace dává smysl, pokud to vychází z jejich potřeb, nikoliv z potřeb dospělých. Pokud to není alibi, ale opravdová snaha naslouchat. Pokud to není způsob, jak přehodit zodpovědnost, ale jak ji společně nést. V takovém případě může být dítě skutečně slyšeno – a nemusí při tom ztratit důvěru ani jednoho z rodičů.
Zajímá vás, jak zapojit děti do mediace citlivě a bezpečně?
V knize Praktická mediace najdete konkrétní příklady, doporučení i nástroje, které vám pomohou vést mediační jednání. Kniha je určena nejen mediátorům, ale i pracovníkům OSPOD, terapeutům a všem, kdo pracují s rodinami v krizi.
👉 Objednejte si knihu ještě dnes a mějte po ruce spolehlivého průvodce náročnými situacemi.
Použité zdroje
- Úmluva o právech dítěte (OSN, 1989), článek 12.
Text Úmluvy - Zákon č. 202/2012 Sb., o mediaci
Zákon o mediaci - Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí
Zákon o SPOD - Sýkorová, D. (2017). Mediace a zapojení dítěte do mediačního procesu.
In: Dítě v systému ochrany práv. Praha: Wolters Kluwer. - Matoušek, O. (2011). Práce s rodinou.
Praha: Portál. - Čírtková, L. (2016). Dětský svědek v trestním řízení a mediace.
In: Dětská oběť, dětský svědek. Praha: Grada. - Association of Family and Conciliation Courts (AFCC). (2012). Standards of Practice for Family and Divorce Mediation.
AFCC Standards (EN)