Tohle je častý zmatek. Sedíte v místnosti s mediátorem, mluvíte o svém problému, a najednou si říkáte: „Moment, jsme už v mediaci, nebo ještě ne?“ Odpověď je překvapivě jednoduchá – stačí se podívat, jestli jste něco podepsali. Žádný podpis, žádná mediace. Je to tak prosté.
Smlouva o mediaci: Vstupenka do procesu
Mediace oficiálně začíná až podpisem smlouvy o provedení mediace. Do té doby jste pořád na ochutnávce. Je to jako když si v obchodě zkoušíte boty – dokud je nekoupíte, nejsou vaše.
Ve smlouvě najdete základní informace: kdo je mediátor, kdo jste vy, o čem se budete bavit, kolik to bude stát a jaká jsou pravidla. Bez tohoto papíru prostě mediace neprobíhá. A to ani když vás k mediátorovi poslal soud.
Co se děje před podpisem?
Všechno, co se děje před podpisem smlouvy, je příprava. Soudem nařízené setkání, informační schůzka, „jen si to vyříkáme“ – to všechno jsou jen předkrmy. Mediátor vám může vysvětlovat, jak to funguje, může se vás ptát na detaily sporu, může vám ukazovat prezentaci. Ale dokud nepodepíšete, není to mediace.
Praktické rozdíly, které poznáte
Na soudem nařízeném setkání mluví (aspoň zpočátku) hlavně mediátor a vy posloucháte. Dostáváte informace, nikdo po vás nechce dohodu. Když už mluvíte o věci, která vás k mediátorovi přivedla, nemluvíte o ní nijak do hloubky. Můžete kdykoliv odejít. Trvá to většinou tak hodinku.
V mediaci je to naopak. Vy mluvíte, mediátor poslouchá. Aktivně řešíte spor, hledáte dohodu. Máte závazky ze smlouvy. A může to trvat několik hodin nebo i víc setkání.
Proč je ten podpis tak důležitý?
Smlouva není jen formalita. Je to ochrana pro všechny. Pro vás, pro druhou stranu i pro mediátora. Definuje pravidla hry – kdo za co platí, co se stane, když se nedohodnete, jak je to s mlčenlivostí. Jasně stanovuje vaši dobrovolnou účast v mediaci i cenu, kterou za mediaci zaplatíte.
Co když mi mediátor říká „pojďme to zkusit vyřešit“ bez smlouvy?
Pozor na to. Pokud vám mediátor navrhuje, abyste „to zkusili vyřešit“ ještě před podpisem smlouvy, není to úplně košer. Buď jde o nedorozumění, nebo se snaží proces uspěchat.
Máte právo říct: „Moment, nejdřív chci vědět, do čeho jdu. Kde je ta smlouva?“
Typický průběh: Od soudem nařízeného setkání k mediaci
Nejdřív je tzv. nařízené setkání – dostanete informace, žádný závazek. Pak se rozhodnete, jestli chcete pokračovat. Pokud ano, připraví se smlouva s podmínkami. Až ji podepíšete, začíná mediace. Teď už se doopravdy řeší váš spor.
Běžně se stává, že všechno proběhne během jednoho dne. Začnete informační schůzkou, pak podepíšete smlouvu a hned pokračujete mediací. To je v pořádku – důležité je, že mezi tím byl ten podpis.
Zlaté pravidlo
Když si nejste jistí, zeptejte se. Každý seriózní mediátor vám rád vysvětlí, v jaké fázi procesu jste. Není ostuda se zeptat: „Promiňte, tohle je pořád jen nařízené setkání, nebo už jsme v mediaci?“
A pokud vám mediátor nedokáže jasně odpovědět? Tak možná hledejte jiného mediátora.
Je to vlastně jednoduché. Dokud nepodepíšete smlouvu o mediaci, jste pořád jen na informační schůzce. Od podpisu začíná skutečná práce. A vy máte vždycky právo vědět, kde právě jste.
Zajímá vás, jak vypadá taková mediační smlouva? Nebo co všechno se v mediaci dá dohodnout? Kniha Praktická mediace vám ukáže konkrétní příklady z praxe. Protože někdy je lepší vidět, jak to funguje, než jen číst teorii.