Krátká odpověď? Ne. Delší odpověď? Ne, ale… A to „ale“ je důležité. Pokud vás někdo strašil, že skončíte u soudem nařízené mediace, můžete se uklidnit. Taková věc neexistuje. Co ale existuje, je něco trochu jiného – a možná vás to překvapí.
Co vlastně soud může nařídit?
Soud může nařídit pouze takzvané „první setkání se zapsaným mediátorem“. To je důležitý rozdíl. Není to mediace, je to jen schůzka. Schůzka, kam jdete pro informace, na základě kterých se rozhodnete, jestli mediaci chtít budete, nebo ne.
Na tomhle setkání vám mediátor vysvětlí:
- co je mediace a jak funguje
- jaké jsou základní principy mediace
- jaké má mediátor povinnosti
- jaké má výhody oproti soudnímu řízení
- kolik to bude stát a jak dlouho to může trvat
- jak může mediace skončit
- co se stane, když se dohodnete (nebo nedohodnete)
A pak? Pak je to na vás. Chcete mediaci zkusit? Fajn. Nechcete? Taky fajn. Nikdo vás nutit nebude.
Proč soud něco takového vůbec dělá?
Představte si, že jste soudce. Před vámi leží stovky spisů. Sousedské spory o ploty, rozvedení manželé hádající se o psa, obchodní partneři, kteří se nedokážou dohodnout na tom, kdo komu co dluží. A vy víte, že spousta z těch případů by se dala vyřešit dohodou. Kdyby se ti lidé prostě normálně bavili.
Jenže oni se nebaví. Jsou na sebe naštvaní, komunikují přes právníky, píšou si dopisy plné paragrafů. A tak soud řekne: „Hele, zkuste se aspoň potkat s mediátorem. Třeba zjistíte, že to jde i jinak.“
První setkání není mediace
To je potřeba zdůraznit. První setkání s mediátorem není mediace. Je to informační schůzka. Mediátor vám nemůže říct: „Tak, a teď se budete muset dohodnout.“ Může vám jen říct: „Tady je cesta, jak byste se mohli dohodnout, kdybyste chtěli.“
Je to jako když vám lékař řekne, že byste měli přestat kouřit. Vysvětlí vám všechny výhody, řekne vám, jak na to. Ale cigarety z ruky vám nevyrve. To musíte udělat sami.
Co když nechcete ani na to první setkání?
Tady to začíná být zajímavé. Soud vám může první setkání nařídit, ale co když tam prostě nepřijdete? No, technicky vzato, porušíte soudem danou povinnost. To nezní dobře, že?
V praxi ale soudy za neúčast na prvním setkání netrestají vězením. Můžou vám ale nepřiznat náklady řízení. Někdy to soudy řeší pořádkovou pokutou. Pokud ale máte k neúčasti vážný důvod (což jsou typicky vážné zdravotní důvody), je možné požádat soud, aby povinnost absolvovat setkání s mediátorem zrušil.
Proč je dobrovolnost tak důležitá?
Mediace funguje jen tehdy, když do ní jdou lidé dobrovolně. Představte si, že vás někdo donutí se s někým dohodnout. Jak dlouho taková dohoda vydrží? Přesně.
Mediace je o tom, že lidé sami chtějí najít řešení. Že jsou ochotni udělat vstřícné kroky, protože vědí, že to je lepší než soudní bitva. Když tam sedíte z donucení, celý proces ztrácí smysl.
Takže co z toho všeho plyne?
Soud vám nemůže nařídit mediaci. Může vám nařídit, abyste se dozvěděli, co mediace je. A pak je to na vás.
Je to vlastně docela chytré. Spousta lidí o mediaci nikdy neslyšela. Nebo si myslí, že je to nějaká ezoterická praktika (vzpomínáte na ten začátek o meditaci?). První setkání jim otevře oči. A někteří z nich pak řeknou: „Vlastně, proč to nezkusit?“
A ti, kteří řeknou ne? Ti půjdou k soudu. Jako by se nechumelilo. Ale aspoň budou vědět, že měli na výběr.
Zajímá vás, jak taková mediace vypadá v praxi? Nebo co všechno se dá vyřešit bez soudu? Mrkněte sem na knihu o praktické mediaci. Možná zjistíte, že dohoda je někdy lepší než rozsudek.